​Výlety a spousta zábavy s oslíky na Děčínsku

Oslík bývá součástí většiny důležitých příběhů v dějinách lidstva. Staří Peršané zapřahali osly do válečných vozů, Egypťané jim přisuzovali magické vlastnosti. Byl to právě oslík, kdo vezl malého Ježíška na útěku z Betléma. A ano, kdo jiný než oslík, dodává příběhům medvídka Pú filozofickou hloubku.​

​

Já potkal oslíka poprvé ve Francii, kde jsem před lety nějakou dobu žil. Byla to láska na první pohled. Kombinace mírnosti a zvědavosti, hravosti a osobitosti, která se někdy mylně zaměňuje za oslí umíněnost, mě uchvátila.

​

​S oslíkem z místní půjčovny jsem tehdy vyrazil na procházku po okolí, a v hlavě se mi usídlila neodbytná představa života stráveného pomalými výlety po loukách a kamenitých cestách, se stéblem trávy v koutku úst a oslí ohlávkou v ruce.

​

​Kamarádi se mému nadšení smáli. Ale nakonec to byli oni, kdo mi, jako svatební dar, pořídili oslíka Vlastu. Bylo to tehdy dvouměsíční oslí mimino, takže jsme na něj museli ještě skoro půl roku počkat. Ale navštívit jsme se ho vydali už během svatební cesty.

​

​Protože jsme nechtěli, aby se sám trápil, koupili jsme rovnou i o tři dny mladší šedou oslici Sáru. Od roku 2013 o oba oslíky pečujeme v Křešicích na Děčínsku. Postavili jsme jim dřevěnou stáj, oplotili výběh na pozemku s výhledem na údolí Labe a Lotharův vrch na protějším břehu. A každý den se za nimi vydáváme na hodinu či dvě, abychom jim vyměnili vodu, a postarali se jim o potravu a pohodlí.

​

​K tomu přibyla zanedlouho i péče o naše děti, které se kolem oslíků batolí odmalička. Jsme tedy celkem početná rodina. Je to hodně starostí, ale i hodně radosti. ​A o to druhé se s vámi rádi podělíme.